V MUZEU RESTAURUJÍ HISTORICKÉ SKLENĚNÉ NEGATIVY

Základem sbírky negativů Muzea Českého ráje v Turnově jsou především želatinové negativy na skleněné podložce. Z historického hlediska se skleněné negativy používaly přes půl století, nejvíce ve druhé polovině 19. století. Nahradily do té doby používané papírové negativy, tzv. kalotypii. 

Skleněné negativy měly lepší vlastnosti pro kopírování negativního obrazu na pozitiv. Sklo, jako podložka pro citlivou vrstvu, je dokonale transparentní a umožňuje tak kopírovat detailně prokreslený obraz, využít kontrastu a široké škály odstínů šedi, které negativ nabízí.

Poškození fotografických materiálů se obecně dělí na mechanická, chemická a biologická. Poškození jsou závislá na typu a chemickém složení citlivé vrstvy. Nejlepší je všem těmto poškozením předcházet. Ale co se dá dělat, pokud už k poškození dojde? Záchrany pohledů do naší historie se musí ujmout odborníci.

V případě sbírky negativů Muzea Českého ráje se restaurování v letech 2019–2022 ujala MgA. Lenka Lesenská, restaurátorka Státního oblastního archivu v Praze (oddělení péče o fyzický stav archiválií) a je nutné dodat, že takových odborníků je málo. Restaurátorské zásahy jsou konzultovány a schvalovány kurátorem nebo majitelem sbírky. Je nezbytné dbát na původnost daného materiálu a provedené zásahy musí být reverzibilní. Pokud se přistoupí k radikálním zásahům, které jsou nevratné, musí být opodstatněné. S některými poškozeními nelze nic dělat, například různé skvrny od jídla a pití.

Pokud je negativ rozbitý, jisté možnosti tu jsou. Vždy je potřeba, aby při manipulaci nedocházelo k tření jednotlivých fragmentů o sebe a tím k dalším mechanickým poškozením (např. poškrábání citlivé vrstvy, další rozbití fragmentů).

U skleněného negativu se špatnou přilnavostí citlivé vrstvy k podložce je jednou z možností dle typu poškození transfer citlivé vrstvy na nové podkladové sklo. Je to radikální a nevratný zásah. Proto je důležité správně určit původ poškození. 

Pokud se jedná o degradaci skleněné podložky, zvažuje se transfer citlivé vrstvy, kdy dochází k radikálním zásahům do původnosti materiálu. K transferu se používá roztok formaldehydu, který způsobuje chemické zesíťování želatiny, želatina přestává být tak křehká a následná manipulace je zjednodušená. V dalším kroku se používá roztok kyseliny fluorovodíkové. Po ponoření negativu do roztoku dochází k naleptání skla a postupnému uvolňování citlivé vrstvy z původní skleněné podložky, pak je citlivá vrstva přenesena na nové podkladové sklo, kde se ještě za mokra vyrovnává měkkými štětci.

Metody pro restaurování a další preventivní péči o fotografický materiál se neustále a rychle rozvíjejí. Stávající běžně používané postupy mohou být snadno překonány a stát se zastaralými. Proto je důležité si neustále udržovat přehled o trendech v tomto odvětví.

Nejobtížnější pro restaurátora je transfer (přenos) potrhané emulze na nové sklo, ovšem výsledek je často nádherný. Na snímcích poškozený negativ před, v průběhu a po dokončení restaurování.

Celá akce je realizována díky projektu „Restaurování historických artefaktů kulturního dědictví Muzea Českého ráje v Turnově, digitalizace a posílení ochrany”, id. č.: CZ.06.3.33/0.0/0.0/17099/0007487, spolufinancovaného z Integrovaného regionálního operačního programu MUZEA II, výzva č. 76.

(dm)