KAŽDÉ PŘEDÁNÍ DĚTÍ PROVÁZÍ SLZY …

foto_naruc.JPG

Lucie Moťovská a Petra Bělohlávková s obrázky nějvětšího přání dětí – mít vlastní rodinu. Ta první se sice rozbila, někde jinde ale snad i na ně čeká hodná maminka a táta. Je možné namalovat opravdovost takového přání v krásnějších barvách?    

S Lucií Moťovskou a Petrou Bělohlávkovou si povíme o pěstounech a dětech, které zachránila láska a péče těch, kdo je dokázali přijmout do svých rodin, byť to mohlo být “jen” na nějaký čas. Naše setkání v turnovské Náruči předchází besedě, kde se o pěstounech a jejich poslání dozvíte mnohem více. Následující řádky možná někoho dovedou dál, než k účasti na této akci.

Kolik je v Turnově a okolí pěstounských rodin?

“Aktuálně 38 a vyrůstá v nich přibližně 50 přijatých dětí. Není to málo, ale bylo by jich potřeba mnohem více. Jen v Libereckém kraji žije více než 300 dětí mimo své rodinné prostředí. Zázemí kvalitní rodiny by jim moc pomohlo.“

Řekněte nám něco o vaší práci a pěstounských rodinách.
“V centru pro rodinu Náruč pracujeme jako sociální pracovnice a doprovázíme pěstounské rodiny. To znamená, že s nimi sdílíme průběh pěstounské péče a jsme jim nápomocny. Pěstounská péče je buď dlouhodobá, což znamená, že dítě může být v rodině až do zletilosti nebo do ukončení svého studia. Není ale výjimkou, že tyto děti zůstávají i nadále součástí své pěstounské rodiny. Druhým typem je pěstounská péče na přechodnou dobu. Ta poskytuje dítěti zázemí, než se vyřeší jeho aktuální situace. To by mělo proběhnout do roka, výjimečně maximálně do dvou let“.

Nebylo by lepší umístit děti rovnou do trvalé péče nové rodiny?
“To úplně nejde. Nejen z hediska legislativního, ale především k situaci dětí. Ty, které jsou svěřeny pěstounkám na přechodnou dobu, bývají nejčastěji novorozená miminka, která k nim přichází přímo z porodnice. Matka se v tomto případě, laicky řečeno, dítěte vzdává.. To se děje v případech, kdy není z různých důvodů sama schopna se o dítě postarat.“
„Do pěstounské péče na přechodnou dobu se ale dostávají i děti, které se později vrací do svých rodin. Až si rodiče upraví podmínky, aby mohli o své dítě znovu pečovat. Je tady třeba nějaký čas pro všechny strany na vyhodnocení toho, co je pro dítě do budoucna vhodné.“  

Může se tedy stát, že se odebrané dítě vrátí do své rodiny?
„Ano, někdy se to podaří. Situace se vyhodnocuje z více stran. Osobně jsme se ale u starších dětí, zvláště pokud se odebíraly v nějakých krizových situacích, nikdy nesetkaly s tím, že by se vrátily do biologické rodiny. Když jsou děti větší, o to víc potřebují prostředí přechodných pěstounů, kde je práce s takovými dětmi opravdu intenzivní. Největším úkolem je, aby se stabilizovaly a získaly jistotu, že mohou někomu věřit, pak jsou připravené přejít do další péče. Mezi tím se pracuje i s biologickou rodinou a pokud se situace nelepší, hledá se náhradní péče. Nejdříve v širší rodině a pokud se to nepodaří, hledá se dítěti vhodná pěstounská rodina, případně jiné řešení nahrazující rodinnou péči.”

Říká se, že nové rodiny se těžko hledají právě pro starší děti.
“U starších dětí může dojít i k neuspokojivému výsledku, kdy dítě musí jít do ústavní péče. Naše zkušenost taková byla. Navázat vztah se starším dítětem, které má svůj těžký životní příběh, je složité. Proto bývá složitější mu pomoci.“

Velká pravděpodobnost na trvalé umístění je určitě u malých dětí.
“Ano. Když  maminka v porodnici dítě opustí a dítě je po zdravotní stránce v pořádku, péči o něj převezmou pěstouni na přechodnou dobu. Pro dítě je důležité, že od počátku někdo reaguje na jeho potřeby a má svého „človíčka“ jen pro sebe. To je skvělá startovní čára proto, aby dítě do budoucna mohlo fungovat s jistotou a s tím, že někdo pro někoho něco znamená. V tomto smyslu je přechodná péče naprosto nenahraditelná.”

Je těžké získat nové pěstounské rodiny?
“Není to lehké a myslíme si, že pěstouni nemají odpovídající společenské uznání. Případní zájemci musí být ke svému poslání motivováni, a současně musí vědět, že to není žádná procházka růžovým sadem. Během péče, hlavně zpočátku, mohou vzniknout mnohé složité situace. Úkol, který na sebe pěstouni berou, není lehký a je spíše posláním. S dobrým přesvědčením a laskávým přístupem mohou dětem usnadnit kroky na jejich životní cestě.“

Jak se s takovými dětmi pracuje?
“Děti v pěstounské péči mají zraněné své dušičky a hlavním úkolem pěstounů je postupně je uzdravovat. Porozumění, vlídný přístup a trpělivost jsou základem pro společný úspěch. Miminka v pěstounské péči na přechodnou dobu, zváště v těch případech, kdy jejich matky v těhotenství požívaly nějaké návykové látky, mají problémy se zažíváním, bolesti bříška, špatné přijímání potravy, špatné spaní. Bývá to i třes, pocení, neutěšený pláč. To dítě vám v náruči bolestně pláče a vy mu nemůžete pomoci jinak, než ho utěšovat a chovat, dokud ze sebe drogu nedostane. Je to těžké, i když víte, že tento stav odezní.”

Jak dlouho trvá, než takové příznaky skončí?
“Kolem dokončeného třetího měsíce abstinenční příznaky mizí, nebo se ztratí. Chtěly bychom připomenout i u nás tolik tolerovanou drogu, jako je nikotin. S dětmi od matek silných kuřaček si pěstouni zpočátku také užijí svoje. Někdy se zdá, že projevy závislosti na nikotinu jsou horší, než na jiných drogách. Jsou to těžké začátky. Za čas ale vidíte, že příznaky mizí a vyrůstá zdravé dítě.”

A to pak odchází na trvalo do nových rodin.
“Ano, většinou odcházejí do nových rodin. Je opravdu hezké vidět, jaké obrovské pokroky tam děti dělají. Na počátku jsou to nerozkvetlé pomačkané kvítky, které se časem narovnávají, načerpávají energii a rozkvétají v hodnotné osobnosti.

Nemají děti, které už v těle matky přijímaly návykové látky, v dospělosti větší sklon takové látky vyhledávat?
“To je velmi individuální. Když porovnáte více dětí se stejnou zkušeností, každé má jinak citlivou senzitivní nervovou soustavu, každé to poznamená jinak. Rozhodující je další péče. Když má podnětnou a láskyplnou péči nejen u pěstounů na přechodnou dobu, ale také v budoucí náhradní rodině, tak nemá tendenci řešit svoje obtíže drogou. Rozhodně nevidím predikci v tom, abychom si mohli obecně říct, že z dítěte, které prošlo abstinencí, bude alkoholik nebo narkoman.”

Může si pěstoun na krátkodobou péči udělat na dítě silnou vazbu?
“Musí. Jinak nemůže dítěti dát to, co potřebuje. Vztah je velmi důležitý pro další výchovu. Kvůli psychickému vývoji dětí musí dítě zažít opravdový pozitivní vztah. Bez silného vztahu k dítěti to nikdo nemůže dělat.”

Jaké je pak loučení?
“Vždycky těžké. Vidíme, co to s těmi lidmi dělá, když po šesti nebo deseti měsících dítě předávají. Pak mají nějakou pauzu a přijímají další dítě. Vnitřně mají vše hezky uchopené. Berou to jako příležitost pomoci dítěti po dobu, kdy pomáhat mohou. Pak ho s láskou předají do další rodiny s maximálními předpoklady, že z něho vyroste po všech stránkách zdravý a vyrovnaný člověk. To je pro krátkodobé pěstouny největší satisfakce. Pomoc pěstounů na přechodnou dobu, možná ta nejdůležitější v životě daného dítěte, tím končí. I přes slzy, bez kterých se žádné předávání neobejde, jsme přesvědčené, že tento společný život, byť byl krátkodobý, má hluboký smysl a všechny obohatil.”

Děkuji za rozhovor i otevřenost, se kterou jsme mohli o pěstounské péči mluvit.                 

(pm)




Zprávy Turnovska

PO REKONSTRUKCI NABÍDNE PIVOVARSKÁ RESTAURACE VÝBORNOU KUCHYNI I TANKOVÉ PIVO

SPLNĚNÝ SEN V OBLACÍCH

HEJTMANSKÝ DEN V TURNOVĚ VČERA UZAVŘELA DEBATA V KINĚ SFÉRA

TURNOVSKÁ KNIHOVNA V NOMINACI NA KNIHOVNU ROKU 2019