VÝSTAVA : JAROSLAV KLÁPŠTĚ - PROTI PROUDU

Výstava k 100. výročí narození malíře Jaroslava Klápště představí širokou škálu jeho děl, s důrazem na malbu. Autor ale mistrně ovládl také kresbu, kvaš a především grafickou techniku suchá jehla, cyklicky také experimentoval s asambláží a koláží. Jaroslav Klápště je mimořádným malířem období druhé poloviny dvacátého století, pro které je experiment charakteristický, zároveň však z rozmanitých proudů československé výtvarné scény vyčnívá či vybočuje. Nezařadil se do oficiálního proudu ani do žádné z etablujících se skupin, zůstal osamocen, věrný svému autentickému syrovému jazyku, který vyrůstá z atmosféry kraje Pojizeří. Zachycoval města a místa, plná lidských fragmentů, předmětů, artefaktů člověčenství, dlouhé horizonty krajin i zátiší prostého bytí s kymácivou strukturou.

Ve srovnání s rozsáhlou přehlídkou autorovy tvorby pod názvem Jaroslav Klápště/Odvaha reality, uspořádanou v roce 2019 k připomínce 20 let od malířova úmrtí, bude letošní expozice v prostorách Domu 72 komorní, avšak o nic méně atraktivní. Stane se jistě významnou výstavní událostí letošního podzimu. Rozsahem nevelká prezentace Klápštěho tvorby si klade za cíl připomenout autorovo mistrovství a svébytný, originální výtvarný projev v oboru malby i grafiky, z níž se věnoval především technice suché jehly.

„Jaroslav Klápště se nezařadil do oficiálního proudu, ani do žádné z etablujících se skupin, zůstal osamocen, věrný svému autentickému syrovému jazyku, který vyrůstá z atmosféry kraje Pojizeří.“, výstižně autorovu originalitu charakterizuje Lenka Patková, kurátorka výstavy.

Na výtvarné scéně se objevil v poválečných letech, kdy začal studovat nově založenou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Setkal se zde s velmi silnou uměleckou generací (Zbyněk Sekal, Mikuláš Medek, Jitka a Květa Válovy, Stanislav Kolíbal atd.) i inspirativními osobnostmi pedagogickými, k nimž patřili zejména František Tichý a Emil Filla.

„Do svých obrazů krajin a zátiší otiskl Jaroslav Klápště nejen charakteristiku poměrně drsného rodného Semilska a atmosféru bezohledně demolovaného starého historického města Mostu, ale zároveň cosi z vlastních běsů, snad vzteku na zlou minulost a neutěšenou přítomnost. Právě tyto dva žánry – krajinomalba a zátiší – poskytují prostor pro vyjádření vnitřních pocitů a stavů prostřednictvím obyčejnosti, každodennosti a běžnosti. (…) Malíř pozoruje společnost nezúčastněně, z dálky a hloubky své samoty, v níž žil a tvořil. Jeho pohled je zpytující, kritický, nikoli však moralizující, spíše blahosklonný a chápavý. (…) Pojďme tedy spolu s autorem obdivovat kousek země, na které žijeme, pár věcí, které denně bereme do rukou. Neboť netřeba hledat zázraky mimo předmětnou skutečnost, samo pouhé bytí je divem divů.“  (Lenka Patková)

 Vernisáž výstavy v úterý 24. října v 17.00 hodin.
Muzeum Českého ráje v Turnově (Dům 72) / 24. 10. – 3. 12. 2023