SPLNĚNÝ SEN V OBLACÍCH

Následující rozhovor je starou záležitostí. Termín schůzky se ale nehledal lehce. Prostor k setkání s Michalem Tvrzníkem byl omezen na jeho krátké pobyty v Turnově a období, ve kterých v jeho případě doslova platilo rčení, že “furt někde lítá.” Nakonec se ale podařilo sjednat schůzku a pořídit následující záznam.    

Náš rozhovor zahájím s lehkou nadsázkou. Jak se může stát, že šestadvacetiletý kluk z Turnova je pilotem Boeingu 737?
“Pilotem Boeingu 737 jsem od 24 let. Není to tak složité, pokud dokážete splnit, co je pro takovou práci nezbytné.”

To zní příliš jednoduše.
“Možná to jen říkám jednodušeji. Jako pilot dopravního letadla musíte splnit jasně definované fyzické a psychické předpoklady, odpovídající vzdělání a především musíte mít tu práci opravdu rád, protože jí časově podřizujete veškerý soukromý život. Ale jak se například říká, že pilot nesmí mít brýle, to už dávno neplatí.”

Vykonávat profesi pilota už je tedy alespoň o brýle jednodušší.
“Dá se to tak říct. Jinak vám ale nikdo nic nesleví.”

Jak dlouho trvá, než se člověk stane pilotem velkého dopravního letadla?
“Když by se to vzalo rychlokurzem, tak řekněme za jeden a půl roku. Já jsem se k tomu dostal tou obvyklejší cestou.”

To bude čtenáře zajímat. Zavzpomínejte na Turnov a začátky létání.
„Na základní školu jsem chodil na Žižkovku a poté jsem pokračoval na gymnáziu. To už jsem s dědou, který létal na ultralightu, jezdil na letiště do Hoškovic. To on mě přivedl k létání. Pilotní průkaz na lehká letadla jsem měl v šestnácti letech.”

To jde?
“Ano, to jde. Z gymnázia pak na Fakultu dopravní ČVUT Praha. Tam je obor pro vzdělání pilotů letadel.”

Nelitoval jste nikdy své volby?
“Nikdy. Naopak jsem to měl oproti jiným daleko jednodušší, protože jsem od dětství věděl, co chci dělat. Je to můj splněný sen.”

A dokonce v oblacích.
“V tomto smyslu ano, ve skutečnosti ale létáme podstatně výš.”

Řešil jste někdy při letu nebezpečné situace?
“Žádnou nebezpečnou situaci jsem nezažil. Občasné nečekané turbulence, na které je Boeing 737 stavěný, není možné hodnotit jako nebezpečnou situaci. Letecký provoz je prokazatelně nejbezpečnější doprava. I když se při letu porucha nějakého zařízení vyskytnut může, vše je na 99,9% zálohováno náhradním systémem. Také podmínky, kdy můžeme vzlétnout, jsou jasně stanoveny a není možné je obejít. Vše je podřízeno bezpečnosti.”

Co když se nečekaně dostanete do silné bouře?
“To se nestává. Na palubě je radar, který na vzdálenost větší než 100 kilometrů vidí jádro bouřky. Bouře oblétáváme. Složitěji musíme řešit, když jsou nepříznivé klimatické podmínky v cílové destinaci. Při velké bouři musíme přistát na záložním letišti. ”

Jak se létá s Boeingem 737?
“Je to výborné a prověřené letadlo. Boeing je pro pilota na létání. Klasika, na které se od 60. let mnoho nezměnilo. Airbus je pro pilota komfortnější, při řízení za něho více pracují přístroje.”

Kam nejčastěji létáte?
“Zpravidla to jsou lety do pěti hodin. Nejdále jsem letěl z Evropy do Ománu. Když je pro nás v zimě méně práce, společnost nám zajistí práci jinde. Například v Kanadě, tam jsme nejvíce létali do Karibiku – do Dominikánské republiky, na Kubu.“

Můžete upřesnit, jak je to se zajištěním práce jinde? Létáte pro více společností?
“Já jsem zaměstnán u českého dopravce. Zjednodušeně řečeno, naše hlavní práce je létat s lidmi na dovolenou a zpět. To je unás především v létě. Pak je práce méně, ale společnost se snaží zajistit dostatek práce i v průběhu zimy. A tak můžeme působit na omezenou dobu u jiného dopravce, například v Kanadě, kde se na dovolené více létá v zimě. Před pár lety, ještě předtím, než jsem se létáním živil, jsem byl například na dva měsíce v Austrálii, kde jsem motorovým letadlem vlekal větroně. Na to moc rád vzpomínám. Bydlel jsem v karavanu, mohl jsem si naplánovat, kdy a kam se chci podívat. Poznávat, jak se tam žije.”

Dá se říci, že ve vašich 26 letech jste už ledaskde byl a ledacos viděl.
“Ve srovnání s vrstevníky to tak bude. Rád se vracím domů, a taky se někdy bavím nad tím, co se tady řeší. V zemích, ke kterým vzhlížíme jako k vyspělejším, mají lidé často život těžší. O těch dalších zemích ani nemluvím. U nás je krásně.”

Foto: Martina Burianová

Připomeňme také váš koníček, kterým je opět létání. Přesněji letecká akrobacie.
“Létání v dopravním letadle je práce, reagujete na informace z věže a údaje z palubní desky, výhled z okna slouží především pro vzlet a přistání. U akrobacie musíte mít nad strojem plnou kontrolu při základním vybavení. Udržet nadhled nad situací, využít svého odhadu a zkušeností.”

Na jakém letadle létáte akrobacii?
“Opět klasika, české letadlo Zlín 50 ze sedmdesátých let. Od začátku se mi dařilo. Po tři roky jsem byl v první a druhé kategorii mistrem republiky, v současné době létám ve třetí kategorii ze čtyř. Jsou tam výborní piloti, dosažení dobrých výsledků vyžaduje více času na trénink a přípravu. Můj nejlepší výsledek je třetí místo mezi jednotlivci z mistrovství světa kategorie Intermediate. V týmech jsme skončili druzí.”

Foto: Ilja Petřík

Podle jakých pravidel se hodnotí akrobatické létání?
“Musíte se naučit sestavu prvků, většinou deset až patnáct, kterou musíte zalétat tak jak je na papírku nakresleno, vertikální linky musejí být vertikální a podobně. Sestavu předvedete před rozhodčíma, každý prvek se hodnotí ve stupnici od jedné do deseti a pak se body sečtou.”

Náklady na provoz platí výrobce letadla?
“To už dávno neplatí. Letadlo patří Aeroklubu České republiky. Sport je to velmi nákladný. Rád bych touto cestou poděkoval Pivovaru Rohozec a Tiskárně Polygraf za to, že mi s finanční náročností sponzorsky pomáhají.”

Foto: Daniela Daňková

Využil jste někdy ve velkém letadle něco z toho, co jste se naučil v akrobacii?
“Naštěstí jsem to nikdy nepotřeboval a doufám, že to tak zůstane. Při nějaké nestandardní situaci by to ale mohla být přednost.”

Vraťme se ještě k řízení dopravních letadel. Piloti na celém světě se domlouvají angličtinou, která se označuje jako letecká angličtina. Jedná se o nějakou jednotnou verzi anglického jazyka?
“Jsou to jednotné termíny pro stále se opakující fráze, které potřebujete při komunikaci s řídícím letového provozu. Stoupejte, klesejte, čísla a podobně. Aby nemohlo dojít k omylu, u čísel se například neříká letová hladina dvěstěpadesát, ale letová hladina dva pět nula. Tyto jednotné dorozumívací fráze se dodržují téměř po celém světě."

Někde je to jinak?
“Například nad Ruskem a Francií někdy používají jejich piloti mateřský jazyk, i když samozřejmě leteckou angličtinu znají. Je to nepříjemné, protože při letu posloucháme i komunikaci letadel na stejné frekvenci a máme tak lepší představu o prostoru kolem nás. Když někdo mluví jazykem, kterému nerozumíme, tak o tyto informace přicházíme.”

Jak jste už výše naznačil, pracovní dobu máte velmi nestálou.
“Někdy jdu do práce ve 23 hodin a vrátím se v 10 dopoledne, jindy mám nástup ve 3 ráno a odpočíváme v cílové destinaci. Mimo to musíme držet hotovost, kdyby některý z kolegů z nějakého závažného důvodu nemohl letět. Tu práci musíte mít opravdu rád, protože jí obětujete velký kus soukromého života. Naštěstí mám tolerantní přítelkyni, která zmíněnou nepravidelnost zvládla zařadit jako součást našeho života. Na lidi kolem sebe mám štěstí. Také doma jsem měl vždy pochopení a podporu, to je moc důležité.“   

Jaké je letět nad Turnovem, když jste třeba dlouho před tím nebyl doma? Vzpomínáte?
“Jsme limitováni letovými cestami. Zhruba nad Turnovem letíme při cestách na sever, do Švédska nebo do Finska. Na vyhlídky na Turnov jsme ale příliš vysoko. Z výšky vypadá země jinak, nejsou vidět hranice států. Ale přesně vím, na kterém krásném kousku země pod horami, Turnov leží. To víte, že si vždy vzpomenu.”

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho štěstí na zemi i v oblacích.                             

(pm)